štít [štít, ščít] m 1. zbraň slúžiaca na krytie tela: starodawni nosili w swich ruku sstit a desku takowu, kterow se zastawowaly proti strelbe tc 1631; parma: ssčit maly tatarsky; scutum: ssčit okruhly; clypeus: ssčit welky pessich np 17. st; štyt, zelezná čepice, meč a kopia zbrog geho bily pt 1778; sstit medený prikriwal ramená jeho budín 1780 2. erbový znak, erb: nez ga mluwiem o rytirskem prirozeni a ne o tech, coz prisluchagj k mestskemu ssczytu žk 1473; kterehosto erbu sstit jest vsseczken modre lazurove barvy, v tom sstitu prava ruka ssably vitaženu držy kotešová 1619 e; dalj sme mlinaru, cuo na dolneg brane stit zaprawuge, na geho strowu d 21 krupina 1734 3. časť strechy nad čelnou stranou domu, obyč. trojuholníkového tvaru: Luptakowy od pobiganya stitu na pruosowny fl 2 s. ľupča 1664; abis ode dwerj nezabludil w tarnacyku se zastaw, a na prednj sstjt na dome pozry, potom klopag kob 1666; že nye dwermy, ale sstytom k Bete chodyl p. ľupča 1692; k rucanj stareho mlyna temer nagprw prygduce swedek hnedky hore štjtom wyssiel a dach z tohože mlyna zbigal sučany 1750; tholus: sstjt, na kterém trámi ležá ks 1763; na dome bil spadnuty celj štit pukanec 1793 4. kryt, ochrana, obrana; záštita: (Bože) tys me utočjste, ma skala, ma syla, sstit, schrana stala; (Bože) proti nepratelum bud sam stjtem nassym; krjž ten gest mug sstit w mem bogj pop 1723–24; (modlitba) a jak velys jasat, Panye, tich, chtoré povstávajú protziv mayci, ale ti, Panye, si stsítom okolo onych rsp 1758; zdaliss newidiss (človeče), že on (Kristus) sstitem sweho bostwy dobre zaopatreny gest slk 1766–80; zarmutek gest sstyt, s kterym strely nepryteluw do nas hazane odhaname mc 18. st; -ny, -ový príd k 3: pan Andreas Fabritius priwolil na to, abi tie grunti, yako sa guž založene nassly stati, ale strechu do dwora sweho, sstitowu, dopustiti nechtel očová 1741; w tomto stawany ay po sstitneg stene powlačze deszkamy oprawene bystrička 1742; stena w zahrade sstitna od bassti až na krag nižny leštiny 1747; tu lojtru na krčmu a na sstitnu strechu oprel pukanec 1787; -ik, -ok [-ek] dem 1. k 1: urobil kluče y sstitiky l. hrádok 1688 2. k 4: wezmete sstitek wiry, kterim byste mohly uhasity wssecky ssypy ohniwe nesslechetnyka šv 1675