jež i ježo m. 1. csl hmyzožravý cicavec s pichliačmi na tele, zool. jež obyčajný (Erinaceus europaeus): Raz vešiel aj do našiej záhratki ježo (Trstie PB); Jež najvác chodzí v noci (Trakovice HLO); Ježovi pez ňeublíži, lebo sa skrúťi do klpka a potom z ňeho trčia pichliače (Návojovce TOP); Po draški sebe špaciroval jiš (Orkucany SAB); ješ (Hliník n. Hron. NB) F. pichá aňi ješ (Kociha RS), pichlaví jako ješ (Bošáca TRČ) - veľmi pichá; držaď ako pez ježa (Pukanec LVI) - pevne, vytrvale 2. spiš koláč s povrchom pripomínajúcim ježa: ješ (Hranovnica POP); ježko m. zdrob. expr. k 1: ješko (Pukanec LVI) F. reš ku̯ást do ješka (Brodské SKA) - hore koncom, spodnou časťou snopa hore; do ješka ostrihaní (Brodské SKA), na ješka ośtrihani (Čemerné VRN) - nakrátko
ježko, ježo p. jež