kysličník -a m. chem. zlúčenina prvku s kyslíkom, oxid: k. uhličitý, k-y kovov
kysličník -ka pl. N -ky m. star. chem. ▶ zlúčenina prvku s kyslíkom, oxid: nápoj sýtený kysličníkom uhličitým; kysličníky kovov; kysličníky síry znečisťujú ovzdušie; otrava kysličníkom uhoľnatým
kysličník zlúčenina prvku s kyslíkom • oxid
kysličník, -a m. chem. zlúčenina prvku s kyslíkom: k. uhličitý, sírnatý, k. hlinitý
(jeden) kysličník; (bez) kysličníka; (ku) kysličníku; (vidím) kysličník; (ó) kysličník!; (o) kysličníku; (s) kysličníkom;
(štyri) kysličníky; (bez) kysličníkov; (ku) kysličníkom; (vidím) kysličníky; (ó) kysličníky!; (o) kysličníkoch; (s) kysličníkmi;