sprosták m
1. jednoduchý, prostý človek: rad (človeče) pozdrawug, klobuk snimeg, y sprostaka ctj predchazeg sp 1696; my neboráci a sprostaci, chudobni Rovnanie, veliku a neznesitedlnu krivdu citime l. rovne 1752 lp; mogi poddaňi tak su ňeumeli i sprostáci, že ňichdi bogowať s ňimi ňemožem ds 1795
2. hlúpy, sprostý človek, hlupák: sprostácy opet malo towaristwj lidskemu osožnj bity nalezenj bjwagj kob 1666; aby pod negaku zásteru gych (jezuitov) wipratat mohli a z gynu plachtu zastýnit to, čo protiwnýkuw w žalúdku hrizlo, mnohe sspatne chýri pred sprostakmi počali roznássat pp 1734; nebo mnohy sedlak zda sa dosty sprostym byt, a mezitym gest lissku podssity. A tak wčulegssy sprostacy z watsseg stranky nasledugu ne toho pobožneho a pracowyteho Yzachara, ale spurneho. reptaweho a ukrutneho Kaina ská 18. st; ako widjm, wy ste ssesy, wer, sprostásy. Woť sme mi nagwassj, bars y sme sedlgásy brv 1799;
-áčik, -áček dem k 1: chtel bych, ginych na strane zanechagice, k ubohym sprostackom a sprostym sedlakom, asnad mezy tima aspoň naleznu lidy sprawedliwych ská 18. st; negaký sprostáček nawšťiwíc nemocního swého prátele bu 1795