vedomý príd. konaný s plným vedomím, uvedomovaný: v. čin, v-á lož
□ byť si v. niečoho uvedomovať si niečo;
vedome prísl.: v. škodiť niekomu
vedome prísl.
úmyselne s uvedomením si niečoho (op. mimovoľne, nevdojak) • vedome • vedomky • uvedomene: úmyselne, vedome do neho narazil; vedome, uvedomene konal proti vôli rodičov • zámerne • naschvál • schválne: zámerne, naschvál prišiel neskoro; urobil to schválne • náročky • zried. nárokom: náročky, nárokom si pomýlil dvere • zried. zámyselne • nár.: nápoky (F. Hečko) • nápočne (Zguriška)
porov. aj úmyselný
vedome p. úmyselne
vedome i vedomky prísl. s uvedomením si niečoho, zámerne, úmyselne: Ja som vedome a schválne obetovala svoj život za tvoju lásku. (Jégé) (Vajanský) vedome i nevedome slúžil tejto triede. (Brez.); zámerne i vedome (Novom.); Z vlastnej vôle a vedomky nikdy som nikoho neurazil. (el.)
vedome, vedomne prísl s uvedomením si, úmyselne, zámerne: kteryž by pak z mistruv takove dobytče kupil, budto vedome anebo nevedome, tedy takoveho nema slobody zabit (CA 1615); ge-li smrtedlny hrich se opity? Owssem gest, kdiž nekdo wedome tak pige, že rozumu sweho zbaweny biwa (Le 1730); žaden ma hrube hressiciho zlocinca wedomne nebo listiwe prigimat anebo skriwat (VoP 1760); hrich pak smrtedelnj gest, kdj wedome, dobrowolne cjnj neczo, czo gest protj prjkazu Bozimu (Káz 18. st)