vlastnosť [-s(t)n-] ž
1. základná povahová črta človeka: ktere su, prosym, obzwlasstne wlastnosti tychto osuob w bostwj (BAg 1585); rozďýlne osob wlastnosti gsu, wssak gediné wssech božstwý (CC 1655); kdo ge krwawég nátury, této ma wlastnosti (GV 1755); odrykag se náskrze nesslechétnég wlásnósti (BlR 18. st)
2. podstatný ráz niečoho, črta, ktorou sa nej. vec odlišuje od inej veci: czerna smutek nese, modra žalost zda se, tato gest barew wlasnost (BV 1652); agaricus gest wirostlyna z drewa gedloweho, wlastnost ma wsselykemu gedu odpyraty a geg od srdce zahaniety (HL 17. st); přjdawné gména gsau slowa, které podstatnjch gmén wlastnosti oznamugj (DM 1780); zelinkar wikladagicy nakráce wlastnosti a moc zelyn (Zel 18. st); ocet wlastnost ma občerstwugicy (PR 18. st)
L. wandrowaty abis mohl bez tlmača, yazika wlastnost umeg (KoB 1666) ovládaj cudzie reči
3. práv vlastníctvo, majetok: geho (Mikuláša) vzytku prywlasnugem, zeby on s now (zemou) wladol yako swow wlastnosty wlastnow (RUŽOMBEROK 1572); laz, na kterem on (Ďuro) oral a wie, že gest gich wlastnost (TURIEC 1616); (svedok) nikdi o tomto neslichal, žebj to misto panow Lehoczanow wlasnost bylo (KLÁŠTOR p. Z. 1665); Joanes zada, abi wlastnost takoweg lučsky proukazal (S. ĽUPČA 1732); druha polovička z tichto zemij ma se rozmerat na troge, gedna tretina nassa vlastnost (PRÍBOVCE 1739); nenj se čeho obawaty, aby se lide do cizj wlastnosťy oddali (PT 1796)