závdavok [-ok, -ek] m vopred odovzdaná peňažná čiastka, preddavok, záloha: dali zawdawku dwa zlata (TOPOĽČANY 1552); Kollarowy z Bytcze, czo halky dielal, zawdawku dalo se fl 1 (ŽILINA 1617); takowe prjkladj magice na služobnjkow a služobnjcach, kterj toljko poyhrawagu swjmj hospodarmj gak zawdawki odsluhugice, tak tež mnohy y zgednanj bywsse swjch hospodarow a hospodarjne zanechawagu a od gedneho k druhemu ydu (L. MIKULÁŠ 1689); arrha: zaloch, záwdawek (ASl 1740); Nowotneg magerce ta diewka bila zawdawek wratila (BATIZOVCE 1760); kdo by z panou a ze zemanou dal zavdavok pred svatym Martinom čeladi, ten bude pokutovan 6 (zlatých) (PRÍBOVCE 1765 CM); nekterj y w trech aneb y wjceg mjstech záwdawky brati se opowažugj (TURIEC 1796); pren morálny záväzok: ten pak čas, ktery djtky w škole pred modlitbami strawili, necht bude gako negakowj záwdawek (BZ 1749); ale tén, ktery nás spúsobil k tomu samému, Buh gest, ktery nám dál záwdawek ducha swatého (KB 1757); hla, yá dáwám srdco mé tebe na záwdawek (BlR 18. st)